#Jak jsem jednou zatoužila bez práce mít koláče!

September 24, 2017

 

Celkem v pravidelných intervalech mně přichází na mysl nápady, jak zbohatnout a nemuset hnout téměř ani jedním prstem. Bohužel občas neváhám své nápady zrealizovat. Stejně tomu tak bylo letos v červnu.

 

    Objevila jsem kouzlo zvané airbnb. Ač jsem o téhle stránce dlouho slýchávala, nikdy mě nenapadlo její služby využít. Airbnb je web, kde lidé z celého světa nabízejí ubytování a to všech cenových kategorií. Můžete si pronajmout plácek na poli, obytný dům, jurtu, pohovku v obýváku, pokoj, venkovské stavení, ale i luxusní vilu s bazénem a jazzuci.

Jelikož bydlíme téměř v centru jednoho z nejdražších měst světa, vytušila jsem potenciál. Vrhla jsem se do toho s vervou mně vlastní. Prostudovala jsem podmínky a ceny, zaregistrovala se, nechala si ověřit průkaz totožnosti a už jsem mohla začít nabízet. Meba mé nadšení nesdílel, ale jako vždy mi vyhověl. Optimismus mě začal opouštět ve chvíli, kdy jsem viděla, kolik nejrůznějších ubytování se na webu nachází. To, že objeví někdo můj pokojík nebylo zrovna pravděpodobné. Za zkoušku nic nedám, řekla jsem si a s heslem název prodává, jsem připravila neodolatelnou nabídku na letní romantický pokojíček. Pak už jsem jen čekala, co se bude dít. První nabídka přišla po dvou hodinách a pak další a další. Do večera jsem měla více jak 30 nabídek a nevěděla na kterou odpovědět dříve. S cenou 50 liber za noc mě předpokládaný výdělek těšil víc než dost. A pak, že to nejde, nemakat a vydělávat.

    Prvním hostem měla být Natalia ze Singapouru. Rezervovala si pokoj na tři noci a chtěla se ubytovat až okolo deváté večer. Smejčila jsem jak blázen, aby nás holčina později nepomluvila, že máme doma bordel. V den kdy měla přijet jsem byla, jak se říká v Anglii, šíleně busy. Ráno jsem vstávala dříve než obvykle, zdržela jsem se v práci a ze všeho nejradši bych šla rovnou do postele než vítat nějakou Natalii. Přesto v půl hodince, která zbývala do jejího příjezdu, jsem pro jistotu ještě jednou vytřela. Pak už jsme si s Mebou jen seděli a čekali. Osmá, devátá, desátá, holka nikde, telefon nebrala a já už nemohla udržet oči. Přesunuli jsme se z obýváku do ložnice, poslali jí email a čekali jsme dál. Měla jsem strach ze špatného hodnocení a tak jsem stále kontrolovala mobil, jestli se chudák malá Asiatka někde neztratila a nebloudí. V půl druhý mě přemohla únava a já usnula.

O to větší mě čekalo překvapení ráno, když jsem potkala Natalii v kuchyni. Přišla po třetí hodině společně s přítelem, kterého dopředu nenahlásila, tudíž za něj ani nezaplatila. Po té, co jim Meba otevřel dveře odmítali jít dovnitř, protože celou dobu komunikovali s Kristýnou a ne s dvoumetrovým černochem. Chudák Meba se jim omlouval a zároveň snažil vysvětlit, že já bohužel byla příliš unavená a usnula jsem a že on je opravdu ten přítel o kterém jsem s ní mluvila. Upozorňovat lidi na jeho barvu pleti mě ovšem nenapadlo. Nedůvěřivě vešli do domu. Natalia historce zřejmě nevěřila a tak si bez rozpaků při cestě ze záchodu otevřela dveře do ložnice a kontrolovala jestli opravdu spím. Zřejmě zapomněla na to, že máme psa, který se s ní po labradorovsku chtěl hned přivítat. Slečna vážila téměř tolik, co Monty a tak málem jeho nadšení neunesla. Naštěstí mezitím vyšel nahoru Meba, psa okřikl a Natalii se místo seřvání, že leze kam nemá, opět omluvil.

Následující den se opakoval téměř stejný scénář. Ještě ve tři hodiny ráno, nebyli naši hosté doma, sice měli vlastní klíče, ale i tak jsem měla strach, jestli je vše v pořádku. Po třetí přišla smska s vysvětlením, že se bojí jít k nám do domu, protože se jich toho dne dopoledne někdo ptal, jestli nemají zapalovač. Příběh se zapalovačem jsme nepochopili, ale i tak jsme jim nabídli, že pro ně přijdeme na autobusovou zastávku nebo metro. Nechtěli a rozhodli se přespat v hotelu. Druhý den ráno se původní historka změnila v příběh takřka hororový. Ze zapalovače se stal nůž, kterým je obtěžoval chlápek tmavší pleti na autobusové zastávce. To vše v centru Londýna za bílého dne. Odstěhovali se s hrůzou v očích ještě téhož dopoledne, peníze vrátit nechtěli.

Zklamána a v očekávání nejhoršího hodnocení jsem připravovala pokoj pro dalšího hosta. Tentokrát měl přijet Michael z Německa. Na cestě Frankfurt Londýn mu ztratili kufr a tak u sebe krom notebooku, který byl v příručním zavazadle, neměl vůbec nic. Půjčili jsme mu ručník, čisté oblečení, hygienické potřeby a obvolávali jsme půl zeměkoule ve snaze najít Michealův kufr. Ten se našel a druhý den byl i úspěšně doručen. Michael příliš turistických atrakcí nenávštívil. Většinu času strávil s náma a Montym v parcích anebo na terase při grilování a tlachání o životě.

Do třetice všeho dobrého. Povzbuzení po zkušenosti s Michaelem jsme se těšili na dalšího hosta, kterým byl muzikant z Kalifornie - Steven. Jeho kapela hrála během víkendu kousek od našeho domu a jelikož byl v Londýně poprvé, chtěl zůstat o něco déle, prohlídnout si město. Vyměnil si se mnou spoustu emailů. Chtěl vědět kam zajít, co vidět, kam se v okolí dá jít nakoupit, kde dobře vaří. Odpovídala jsem na vše, co jsem mohla, v naději, že vše proběhne dobře a my dostaneme dobré hodnocení. Byl nadšený a stále psal, jak děkuje, že mu se vším pomáhám. Dohodli jsme se, že přijde ráno v osm. Nepřišel. V poledne mi v práci zazvonil telefon.

“Hey baby, tak jsem teda na cestě, budu u tebe během pár minut, tak mě čekej.”, já ti dám baby. Vysvětlila jsem mu, že jsem musela do práce, ale že Meba je doma a vše mu ukáže. Chlapec si zřejmě nepřečetl na profilu, že nejsem sama a naše setkání bral jako seznamku. Ihned změnil tón hlasu a začal být velmi nepříjemný. Po příchodu Mebu upozornil, že chce spát, tak ať je v domě klid. Meba se chystal pokládat novou podlahu na terase, takže měl smůlu. Host chtěl spát, tak muselo být ticho.

Večer mi přišla smska, ať mu laskavě připravíme osušku a sprcháč. Zuřila jsem, měla jsem chuť mu odepsat, ať si taky laskavě neplete náš dům s hotelem, přesto jsem bez komentáře vše připravila.

Ve čtyři v noci nás probudil šramot, po chvíli se Meba rozhodl jít podívat, co se děje. Opilý Steven seděl před pokojem a pokoušel se strefit do klíčové dírky. Hodný strýček Mebíček ho stále nehnal holí, ale pomohl mu vstát a uložil ho do postele. Představovala jsem si, co všechno bude poblité a zničené. Na blití jsme nemuseli čekat dlouho. Do koupelny vyrazil po pár minutách. Několikrát mezitím upadl a hlasitě přitom zvracel. Když si dostatečně ulevil, přišel si ustlat do naší ložnice. Pouze ve slipech si lehl na koberec a začal se ukládat ke spánku. To už toho měl Meba dost a to když se Meba naštve, to už je na pováženou. S drsnými slovy “Brácho, to už jako vážně přeháníš!”, se snažil Kaliforňana vypakovat. Steven začal být agresivní, pokřikoval rasistické urážky, klátil se ze strany na stranu a strkal Mebu do prsou. Monty, který normálně neštěká, štěkal jak zběsilej a já seděla na posteli a nevěděla, co dělat. Když se mu konečně podařilo vyhodit ho z pokoje, zamkli jsme se a do rána už neusnuli. Honilo se mi hlavou tisíce myšlenek. Poprvé jsem si uvědomila, jaký jsem byla šílenec. Zvát si do domu cizí lidi, o kterých nic nevím. Vůbec jsem nepředpokládala, že by k nám mohl přijít takovýhle člověk. Naivně jsem věřila, že cestovatelé nejsou psychopati a že s člověkem s kladným hodnocením nebudou problémy.

Druhý den jsem zrovna vařila oběd, když se ten ožrala probudil z delíria a objevil se v kuchyni, tvářil se jako by nic. Řekla jsem si o omluvu, tak utrousil “sorry no!” a vypadnul. Do hodnocení na airbnb napsal, že máme nebezpečnou koupelnu, protože v ní několikrát upadl a také, že mu nikdo nepomohl s těžkým kufrem.

 

Po téhle zkušenosti jsem už s airbnb nechtěla mít nic společného. Bohužel rezervací, které jsem odsouhlasila, bylo mnoho a nešlo vše zrušit. A tak přišli další - pár Francouzů, osamělá Japonka, studentka z Austrálie, postarší Číňan, Holanďanka s tureckým přítelem, Michael přijel znovu a po něm také bláznivá tlustá Američanka. Včera nám odjeli poslední airbnb hosté. Pár z Kanady, který nám na památku nechal v záchodě plavat použitý kondom. Holt bez práce koláče zase nebudou. Airbnb účet jsem smazala a teď jdu zase vydezinfikovat celý dům po nadržených Kanaďanech.

 

 

článek vyšel 15.09.2015 na IDNES

Share on Facebook
Share on Twitter
Please reload