Po těžkém spánku beze snů se probouzíme do zamračeného skotského rána. Je teprve půl sedmé. Jsem unavená a musím se přemlouvat, abych vůbec vstala z postele. Předpověď hlásila slunečné počasí a místo toho fouká studený vítr a obloha je plná šedých těžkých mračen. Po slunci ani stopy. Meba přesto chce snídat venku a trvá na anglické snídani, ne zcela nadšeně se rozhodnu mu vyhovět. 

    Rozklepnu na pánev, která se...

A pojedeme jako správní Češi?”

„S ponožkama v sandálech a s igelitkou?” 

„Já myslel s těma řízkama!”, nezklamal. Od té doby, co Meba objevil chuť českýho schnitzelu, obaluji řízky takřka s železnou pravidelností každý týden. Pečivo, které normálně nekupujeme, mám rozložené na tácech po celé kuchyni. Suším. Na strouhanku. 

                                                               ---------------...

Please reload

Češka o životě v Londýně s etiopským mužem a britským psem.

Úchylačka na zdravou stravu a kuchyni s chorobnou touhou sežrat něco prasáckého. Odpůrce všeho sladkého, zejména zmrzliny a čokolády.

Alkoholička na každodenní odvykačce, protože tohle pivo bylo vážně to poslední. Milovnice čerstvých květin, voňavých svíček a přírody, která se nedopatřením ocitla v betonové džungli zvané Londýn. A v neposlední řadě líný snílek, který si stále myslí, že se dá něco napsat i bez psaní.